Byl to osudový den v malém norském městě. Magnus Carlsen, nekorunovaný král šachového světa, měl navštívit místní klub černobílých her. Město bylo v očekávání; mladí hráči se těšili na setkání s legendou.
Když Magnus přišel do klubu, byl okamžitě obklopen zástupem mladých nadšenců, kteří na něj upírali oči s obdivem. Jednoho po druhém je všechny porazil v bleskových partiích, a pak si sedl ke stolu v rohu místnosti a nabídl: "Kdo chce poznat tajemství mého úspěchu?"
Jeden mladý hráč, Oskar, se odvážně přihlásil. Magnus před něj položil malé kapesní zrcadlo a řekl: "Podívej se dovnitř."
Oskar byl zmatený. V zrcadle viděl jen svůj obličej. "Nevidím nic zvláštního," řekl.
Magnus se pousmál. "Tajemství mého úspěchu je v tobě, Oskare. Ne v tom, jaké zahájení si vyberu, ne v tom, jaký je můj rating, ale v tom, jak se k sobě stavím. Když se díváš do zrcadla, co vidíš? Vidíš člověka, který věří v sebe? Který je připraven učit se z chyb a pokračovat dál?"
Oskar byl překvapený. Očekával tajné tahy nebo strategie. Ale dostal životní lekci!
Magnus pokračoval: "Šachy jsou hra myšlenek a intuice. Ale ještě důležitější je, jaký máš vztah k sobě samému. Když věříš v sebe, když máš odvahu riskovat a učit se, pak se můžeš stát mistrem."
Oskar si uvědomil, že tato rada byla cennější než jakákoli šachová strategie. Od toho dne začal nejen pracovat na svém šachovém umění, ale také na svém vztahu k sobě samému.
A když o mnoho let později Oskar dosáhl svých vlastních šachových úspěchů, často si vzpomněl na ten den a na zrcadlo, které mu ukázalo pravý klíč k úspěchu.